Recenze NEJEN střeleckých kurzů

Vytvořeno: 01.06.2022

Říct někomu, že by měl absolvovat kurz bezpečné jízdy, se může někoho také pěkně dotknout. Pravděpodobně by následovala odpověď ve stylu: Když řídím celý život bez nehod, tak asi řídím dobře, ne? Co by mě tam, starého mazáka, asi tak mohli naučit. Já, když jsem řídil auto, tak ten instruktor ještě ani nebyl na světě a teď mě bude něco učit...

Připustit fakt, že přesto že něco dělám každý den, tak to nedělám perfektně a že se v tom mohu zlepšit, už chce hold trochu sebereflexe. Zvláště když jde o tak citlivou věc, jako je řízení vozidla. Já s tím naštěstí nemám problém, a tak když jsme v rámci kurzu K6 Akademie Aegis, dostali doporučení nějaký takový kurz absolvovat, začal jsem o tom vážně uvažovat. Shodou okolností na tomto kurzu byl i kluk, který byl s kurzem bezpečné jízdy v Mostě moc spokojený. A tak jsem zjistil, co a jak a počkal si na vhodný termín a na kurz se přihlásil.

Po přihlášení jsem obdržel potvrzení objednávky a fakturu. Po jejím zaplacení jsem dostal doplňující informace o začátku kurzu. V den konání kurzu jsem kolem 8:30 přijel na parkoviště polygonu. Na kurz jsem se vydal s vozidlem, se kterým jezdím každý den a bylo stále ještě obuté na zimních pneumatikách. Počasí bylo příznivé: jasno, sucho a teplota se pohybovala mezi 4-8°C. Po příjezdu jsem se šel nahlásit na recepci, která je hned u parkoviště. Slečna na recepci si mě odškrtla a dostal jsem žlutý pásek na ruku. To abych věděl, ke které skupině patřím. Během půl hodiny, co jsem čekal v hale, přicházeli stále další a další lidé, až byla hala docela slušně zaplněná. Naštěstí, jak jsem záhy zjistil, ne všichni šli na stejný kurz jako já.

V 9:00 se v hale objevilo několik instruktorů. Každý z instruktorů si odvedl svoji barvu na učebnu. Nás žlutých bylo 10. V teoretickém bloku, který trval cca 1,5 hodiny, jsme se dozvěděli, jak si správně nastavit místo řidiče, jak správně držet volant, v jakém stavu by měly být pneumatiky, jak se správně brzdí, a další důležité věci. Teorie v podání instruktora Ivana Jana Nováka byla hodně zajímavá a celý teoretický blok utekl velmi rychle.

Celou dobu, co jsem se přihlásil na kurz, jsem měl jedno malé dilema. Myslel jsem si totiž, že instruktor bude sedět vedle mě na sedadle spolujezdce a bude mě opravovat a instruovat. Dokonce jsem si kvůli tomu našel i chvilku na uklizení vnitřku auta. Nakonec se ale ukázalo, že je všechno jinak. Instruktáž je totiž řešena úplně jinak a velmi jednoduše. Prostě jsme každý dostali malou vysílačku, takže jsme zřetelně slyšeli pokyny a instruktor neriskoval, že by se mu s někým mohlo něco stát.

Po teoretické části následovala krátká přestávka, rozdání vysílaček a již jsme se šli se svými auty řadit za instruktorovo auto. Stejně na tom byly i ostatní skupiny, které se posupně rozjížděly na různé cvičné plochy. Jak jsem později zjistil, tak cvičných ploch je na polygonu dost, takže jsme si vůbec nepřekáželi.

První, co nás čekalo, bylo zvládnutí vyhýbacího manévru, které simulovalo např. situaci, kdy se před vámi z ničeho nic objeví stojící vozidlo a vy ho musíte objet a zařadit se zpět do vašeho pruhu. Před námi pochopitelně nestálo jiné vozidlo, ale celá, poměrně úzká, trasa, kterou jsme museli projet, byla vyznačená kužely. Začínali jsme na rychlosti cca 40km/hod a postupně jsme zrychlovali až na maximálně 80-90km/hod, což bylo maximum, kterého se na relativně krátké rozjezdové dráze dalo dosáhnout. Šlo to dobře a překvapilo mě, že i při vyšších rychlostech auto sedělo jako přibité, perfektně drželo stopu a jen se lehce naklánělo.

Další cvičná plocha byl poměrně velký vyasfaltovaný kruh, kde byly naskládané kužely ve dvou kruzích. Jeden menší uvnitř a druhý větší okolo menšího. Rozestupy mezi kužely mohly být tak okolo 4-5 metrů. Zde jsme jezdili slalom do kruhu při rychlosti okolo 25km/hod, abychom se naučili rychlé práci rukou na volantu. Zároveň nám zde instruktor zkontroloval, jestli jsme si správně nastavili sedadlo a volant.

Ze slalomu jsme přejeli na velkou plochu, kde jsme nacvičovali nouzové brzdění. To se odehrávalo na 3 typech povrchů. Na suchu. Na povrchu simulujícím led. A na povrchu, který měl připomínat brzdění na krajnici. Brzdili jsme z rychlosti 50 a 70km/hod. Nejprve jsme nabrali správnou rychlost, a na signál, který nám dal instruktor, jsme začali co nejintenzivněji brzdit. Po zastavení jsme si na zdi, která byla vedle cvičné plochy, mohli přečíst vzdálenost, na jaké jsme zastavili. Při jízdě na povrchu simulujícím led, byl po několika pokusech, signál instruktora nahrazen tím, že se vedle nás objevila malá vodní stěna a před námi druhá velká a před tou jsme museli zastavit. Nutno podotknout, že když se před vámi ta vodní stěna objeví, tak brzdíte mnohem intenzivněji, než když tam není. Jinak mě překvapilo, že při brždění na suchu auto zastavilo téměř na místě. Alespoň tak mi to připadalo. Ve skutečnosti jsem při rychlosti 50km/hod zastavil až po 12 metrech. Pravý opak to byl na povrchu simulujícím led. Zde mi připadalo, že auto snad ani nezastaví a ani, že nezpomaluje. Nakonec jsem se při rychlosti 70km/hod, zastavil až po nekonečných 50 metrech.

Vedle cvičné plochy na brzdění, je zároveň cvičná plocha na aquaplaning, takže jsme se tam hned přesunuli. Přiznám se, že rozjet se rychlostí 80km/hod proti několik desítek metrů dlouhé louži není nic příjemného a brzdit nezačnou jen velmi otrlí jedinci.

Následovalo zvládání smyku přední nápravy při jízdě z kopce do zatáčky. Nejprve na suchu, později na mokru. Kdybyste náhodou nevěděli, co to je smyk přední nápravy, tak to je když chcete projet zatáčku a zatočíte, ale auto jede stále rovně. Když už nám to trochu šlo, tak nám to instruktor začal zpestřovat vodními stěnami, které se před námi najednou objevily a kterým jsme se museli vyhnout. Nájezdovou rychlost jsme měli okolo 50km/hod. Řeknu vám, že není nic příjemného, když jedete z prudkého kopce padesátkou, vidíte ostrou zatáčku, kterou budete muset projet a všude kolem spoustu vody a instruktor vám do vysílačky říká: ještě nebrzdi, ještě ne.

Poslední cvičná plocha, byl nácvik zvládání smyku zadní nápravy na trhací desce. To je to, když vjedete do zatáčky moc rychle a najednou vás začne předbíhat zadek vašeho auta. Na polygonu to vypadá tak, že se rozjedete na maximálně 35km/hod a v určitém místě, když přejíždíte desku zadními koly, tak deska trhne a dostane tak vozidlo do smyku, který vy musíte vyrovnat. Zní a vypadá to hrozně jednoduše, ale zase tak jednoduché to není. Zvláště když vaše vozidlo není vybaveno moderními technologiemi, které by vám se smykem pomohly. Na první pohled bylo vidět, které vozidlo jimi bylo vybaveno a které nikoli. Nejprve jsme procvičovali zvládání smyku na jednu stranu a potom na druhou stranu. Když už jsme to jakž takž zvládali, tak instruktor zapnul náhodný režim, a pak už jsme nevěděli, na kterou stranu smyk přijde. Abychom to měli ještě o trochu těžší, tak přibily i vodní stěny, kterým jsme se po zvládnutí smyku buď museli vyhnout, mezi kterými jsme museli najít cestu anebo před kterými jsme museli zastavit. Dle zadání instruktora. Za mě to ze všech nacvičovaných technik bylo to nejtěžší, co jsme dělali a několikrát jsem se dokonce i roztočil. Rozhodně zde mám na rozdíl od ostatních technik největší prostor pro zlepšování.

Nakonec jsme odevzdali vysílačky, a ještě jednou jsme se odebrali na učebnu, kde jsme se asi půl hodiny ptali na to, co nás napadlo v průběhu praktické části kurzu. Zhruba tou dobou jsem obdržel email s účastnickým certifikátem.

Z kurzu jsem odjížděl s velice dobrým pocitem. Udělal jsem něco proto, abych zvýšil pravděpodobnost, že z toho chaosu, který někdy panuje na našich silnicích, vyjdu zdravý a živý. Na druhou stranu jsem doufal, že nic z toho, co jsem se naučil, nebudu nikdy potřebovat. Auto kurz přežilo bez jakékoli újmy na kráse a jsem rád, že jsem kurz absolvoval právě s ním, a ne s autem, které si je možné zapůjčit. Protože jsem se tak naučil mé auto znát mnohem lépe a zjistil jsem, kde jsou jeho limity a co je jeho slabým místem.

Kurz rozhodně doporučuji. Je vhodný pro kohokoli od čerstvý držitelů řidičského oprávnění až po řidiče z povolání. Pod dohledem zkušeného instruktora si zde můžete vyzkoušet věci, které se na běžných komunikacích zkoušet nedají. V budoucnu se určitě budu chtít zúčastnit pokročilejší verze tohoto kurzu, popřípadě i kurzu, který probíhá za snížené viditelnosti.

Několik důležitých informací, které by měli všichni, kteří se rozhodnou tento kurz absolvovat vědět:

1/ Na kurz určitě jeďte se svým vozem, jedině tak zjistíte, co si s ním můžete v krizové situaci dovolit.

2/ O vaše auto se nemusíte bát. Okolo cvičných ploch jsou bezpečné dostatečně velké únikové zóny. Pravděpodobně je ale ani nevyužijete.

3/ Snažte se jet vždy maximální doporučenou rychlostí. Nic horšího, než že shodíte nějaký kužel se nemůže stát. Z kurzu tak, ale dostanete více, než když pojedete na půl plynu.

Vojta