Recenze NEJEN střeleckých kurzů

Vytvořeno: 16.11.2022

Ten samý den, kdy jsem si pořídil brokovnici, jsem napsal email do Akademie Aegis, že bych měl zájem se zúčastnit kurzu K4, který byl vypsán na polovinu listopadu. Jak už to, tak bývá, tak jsem nedostal žádnou odpověď. Protože to nebylo poprvé, nezoufal jsem a doufal jsem, že jsem byl zapsán mezi zájemce. Nedalo mi to, a nechtěl jsem nic ponechat náhodě, a tak jsem asi po 14dnech napsal dotaz, zda se mnou na kurz počítají. Tentokrát odpověď přišla, s potvrzením, že jsem na kurz zapsaný.

Z brokovnice jsem střílel všeho všudy asi 1x nebo 2x za život, a to, když jsem se účastnil přípravných kurzů na zbrojní průkaz. Jinak nikdy. Na jednu stranu jsem se na kurz těšil, že se naučím něco nového a rozšířím si obzory. Na stranu druhou jsem měl obavy, co to se mnou udělá, jak moc nepříjemný bude zpětný ráz, jestli v pondělí budu schopný normálně pracovat a jestli má zbraň vůbec funguje.

10 dnů před kurzem přišel informační email. V něm bylo uvedeno, co vše budeme s sebou potřebovat, jak se dostat na střelnici, kde zaparkovat a informace k platbě. Seznam věcí byl dost krátký: zbraň, ZP, PZ, střelivo s hromadnou střelou v počtu 300ks a s jednotnou v počtu 10ks, brýle a sluchátka. Obuv a oblečení odpovídající celodennímu pobytu na venkovní střelnici a svačinu. Popruh ani pás na náboje nebyl vyžadován.

Kurz obranné brokovnice se koná většinou 1x za rok, a to na konci sezóny, tedy zhruba v listopadu. Tzn., že počasí nemusí být právě ideální. Nejinak tomu mělo být i v průběhu našeho kurzu. Předpověď slibovala mlhavo a teploty lehce nad nulou. Tedy nic moc. Na druhou stranu, kdyby mělo celý víkend pršet, tak by to bylo o poznání horší. Na kurz jsem se hodně těšil, a když se na něco těším, tak většinou moc dobře nespím. Snad každou hodinu jsem byl vzhůru a z postele jsem vylézal ještě předtím, než mi zazvonil budík. Uvařil jsem si do termosky čaj, naskládal střelivo a svačinu do batohu a vyrazil na cestu mlhavým ránem.

Celou cestu byla mlha, ale naštěstí byl provoz slabý, takže se jelo docela dobře. Na střelnici jsem dorazil před půl devátou. Instruktoři Akademie Aegis již měli vše připravené a spolu s nimi čekalo i několik účastníků kurzu. Průběžně probíhala kontrola dokladů ZP a PZ. Před devátou jsme již byli všichni, tedy 11, a tak mohl kurz začít.

Na začátku kurzu se nám instruktoři představili a vysvětlili, jak bude kurz probíhat. Kurzu se totiž účastnilo i několik lidí, kteří neměli s Akademií Aegis žádnou zkušenost. Pro účast na kurzu K4 obranná brokovnice, není vyžadována žádná předchozí znalost či dovednost se zbraněmi. Po tomto úvodu jsme vybalili zbraně z pouzder, a na několika pár výstřelech jsme měli předvést, jak dokážeme své zbraně ovládat. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že má brokovnice funguje. Hned poté následovala oprava chyb a vysvětlení, jak by to mělo ideálně vypadat. Teprve potom začala standardní výuka ve stylu Akademie Aegis. Tzn., že instruktoři vše nejprve vysvětlili a předvedli. Potom jsme si danou věc několikrát vyzkoušeli na sucho a až když nám to docela šlo, tak teprve potom jsme danou techniku stříleli na ostro. Instruktoři dohlíželi na správné, a hlavně bezpečné provedení a okamžitě opravovali všechny chyby, které se čas od času někdo z nás dopustil.

V průběhu sobotního dopoledne jsme se učili nabití, vybití a kontrolu zbraně. Správný střelecký postoj. Průběžné dobíjení. Dvě různé pohotovostní pozice. Kontrolu okolí a střelbu z různých pozic. Po 12hodině následovala půl hodinová přestávka na oběd a po ní nás čekal hodinový teoretický blok zaměřený na doplňkové vybavení brokovnice, popis vlastností jednotlivých druhů brokového střeliva a návod jak, se o zbraň starat, tedy jak ji čistit a mazat. Po teorii jsme pokračovali nácvikem změn poloh, několika druhy úderů zbraní, nácviku obrany vlastní zbraně a přenášením střelby. Během soboty jsme vystříleli 200ks střeliva a končili jsme kolem 16hodiny. Den to byl náročný. Přece jen prázdná brokovnice váží kolem 3kg a když ji téměř celý den držíte, tak to musí být někde znát. Když se k tomu přidá bezpočet dřepů, kleků a lehů, tak je téměř jisté, že ucítíte i svaly na nohou. A to nemluvím o tom, když se vám občas nepovede zbraň správně založit do ramene, tak schytáte docela slušnou ránu. To se několikrát nepovedlo téměř každému z nás. Zpáteční cesta domů byla ještě náročnější než ráno. Hustá mlha, tma a oslňující světla protijedoucích vozidel. Byl jsem rád, že jsem v pořádku dorazil domů. Doma jsem zjistil, že mám trochu obouchaný pravý prsní sval a biceps. Než jsem šel spát, tak jsem tyto partie preventivě několikrát namazal hojivý gelem určeným pro sportovce.

Byl jsem utahaný po náročném dnu, dvou nepříjemných cestách a předchozí probdělé noci, tak jsem si myslel, že lehnu do postele a budu spát až do rána. Omyl. I tuto noc jsem se neustále budil. Ráno se mi pak vůbec nechtělo z vyhřáté postele. Pohmožděniny jsem stále trochu cítil, ale výrazně méně než večer. Předpověď na neděli byla ještě horší. Mlha celý den a teploty měly klesnout k nule. Oblékl jsem si jedno termo triko navíc a rozhodl se, že zkusím celý den pracovat ve střeleckých rukavicích. Ranní cesta na střelnici byla stejná jako předchozí den, jen provoz byl o něco menší. Když jsem pak na střelnici viděl některé kolegy, jak jsou rozbití, tak jsem si řekl, že jsem na tom ještě dobře.

Nedělní část kurzu začínala krátkým rozstřílením. Potom jsme se učili, pohyb se zbraní, chůzi a běh. Střelbu se zastavením, za pohybu a po pohybu. Následně přišla na řadu první z technik, ze kterých jsem měl největší obavy, střelba z nouzové polohy a přechod z nouzové polohy. Překvapivě to nebylo vůbec, tak hrozné, jak jsem si myslel. Dokonce bych řekl, že střelba z nouzové polohy byla příjemnější než střelba z ramene. Druhá technika, které jsem se obával, přišla vzápětí, střelba, ovládání a dobíjení jednou rukou. Zde byly obavy oprávněné. Zpětný ráz je při této technice opravdu nepříjemný a dá se přirovnat k inkasovanému úderu pěstí. Kolem poledne jsme měli půl hodinovou přestávku na oběd. Po ní nás čekal teoretický blok s praktickými ukázkami rozptylu broků v závislosti na druhu střeliva a vzdálenosti od cíle. Teorii uzavřela ukázka průstřelnosti různých druhů materiálu. Následovalo vysvětlení několika způsobů výměny střeliva ve zbrani. Potom jsme šli na střelbu s jednotnou střelou na vzdálenost 40m, z lehu a ze stoje. To byla jediná technika, kterou jsme stříleli na papírové terče. Vše ostatní jsme stříleli na terče kovové. Hlavním cílem střelby s jednotnou střelou bylo zjistit, jak přesné jsou nebo nejsou naše zbraně. Překvapilo mě, jak přesně se dá s mojí Winchestrovkou nastřílet. Všech 7 výstřelů se mi na tuto vzdálenost podařilo umístit do hlavy, tedy soustřel cca do 15cm. Měl jsem z toho radost a velice dobrý pocit. Poslední technika, která nás v neděli čekala, byla střelba z poza krytu ve stoje a v kleče. Celou neděli jsem střílel v rukavicích a nemyslím si, že by to nějak zásadně negativně ovlivnilo manipulaci a ovládání zbraně. Rozhodně mi ale bylo lépe než kolegům, kteří stříleli bez rukavic.

Závěr kurzu obranné brokovnice nemohl končit jinak než modelovou situací. Ta nebyla tajná, a tak ti co nestříleli, mohli sledovat své kolegy a učit se z jejich chyb. V průběhu modelové situace jsme mohli využít téměř vše, co jsme se v průběhu obou dnů naučili. Bohužel jsem hned na prvním stanovišti důrazně nedorazil předpažbí, a nenabil se mi kvůli tomu další náboj, tak jsem se trochu zdržel. Jinak zbytek modelové situace proběhl již tak, jak měl. Člověk se prostě musí soustředit celou dobu a nesmí ani na chvilku polevit, pokud to nedodrží, tak přijde varování. Hodně jsem se z této chyby poučil. Úplným závěrem kurzu, pak bylo tradiční předávání absolventských certifikátů doplněných o slovní hodnocení obou instruktorů. Myslím si, že oba instruktoři ke mně byli velmi shovívavý a jejich hodnocení bylo hodně pozitivní. Moje vnitřní sebekritika, byla ale o hodně přísnější. Přesto celkový pocit z mého působení na tomto kurzu byl velmi dobrý. V neděli jsme vystříleli zhruba 100ks střeliva a končili jsme po 16hodině. Cesta domů byla ještě horší než v sobotu, protože provoz na silnicích byl o poznání hustší. S obavami jsem čekal, jak bude vypadat můj hrudník a paže v pondělí ráno. Ale bylo to v pohodě, bolest byla rozhodně menší než po prvním dnu kurzu.

A jak bych zhodnotil tento kurz? Žádné překvapení se nekonalo. Kvalitní, pečlivě připravený a zorganizovaný kurz. Prostě standard Aegis. Díky tomu, že nebyla naplněna celá kapacita kurzu, tak jsme mohli končit i o chvilku dříve, což ale pravděpodobně nikomu nevadilo.

Několik důležitých informací, které by měli všichni, kteří se rozhodnou tento kurz absolvovat vědět. Kromě toho, co jsem již psal u ostatních kurzů:

1/ Kurz je poměrně dost fyzicky náročný.

2/ Obsah kurzu zhruba odpovídá základní pyramidě Aegis, tedy kurzům K1, K2, K3. V kurzu K4 je vše ve dvou dnech, takže se připravte na velkou dávku informací. Určitě je výhodou pokud jste základní pyramidu absolvovali a dané techniky ovládáte.

Vojta