Recenze NEJEN střeleckých kurzů

Vytvořeno: 12.09.2022

Dva měsíce po absolvování prvního kurz od společnosti Outdoor survival, jsem se vydal na kurz Urban survival. Tento kurz se měl sice původně konat na začátku léta, ale z technických důvodů byl přesunut na jeho konec. 14 dnů před začátkem kurzu, měl přijít email s doplňujícími informacemi, ale žádný jsem nedostal. Když jsem pak obdržel email od jednoho z účastníků ohledně dopravy, tak jsem si byl jist, že se email někde ztratil cestou. Napsal jsem si tedy o nový a během krátké chvíle jsem ho obdržel.

Vybavení, které jsme měli mít s sebou, bylo shodné jako na kurzu Outdoor survival 1: Oblečení, obuv do lesa, spací pytel, karimatka, pláštěnka, batoh, lahev na vodu, ešus, nůž a čelovka. Stejné bylo i zakázané zboží: jídlo, alkohol a cigarety. Jiná byla ale adresa konání a místo srazu. To se nacházelo v obci Pleš nedaleko Bělé nad Radbuzou a kurz probíhal v bývalých kasárnách.

Tento kurz by měl člověka připravit na situaci, kdy město přestane fungovat a stane se místem, jaké neznáme. V obsahu kurzu je plánování a skladba evakuačního zavazadla. Volba správné trasy. Obsazení předem vytipovaného objektu. Průzkum, plánování obrany, zabezpečení a ostraha objektu. Zabydlení se ve vylidněném městě. Pohyb v urbanizovaném prostředí. Vyhledávání zdrojů vody a potravy. Výroba pastí a městský lov. Vaření v nouzových podmínkách. Psychologie přežití a způsoby komunikace ve městě. Krizový plán a dlouhodobý plán přežití.

Sraz byl v pátek u penzionu a restaurace Pleš mezi 17:00 a 18:00 hodinou. Cesta byla bez problémů, a tak jsem na místo setkání dorazil přesně v 17:00. Trochu jsem počítal s tím, že tam nemusí být signál, a tak jsem asi 4 km před cílem zavolal manželce, že jsem téměř na místě. Udělal jsem dobře. Signál na Pleši opravdu nebyl. Amar seděl s několika účastníky před penzionem a nově přijíždějícím ukazoval, kde mají zaparkovat. Po přivítání jsme dostali k podpisu souhlas, že kurz podstupujeme na vlastní nebezpečí. Odevzdali jsme doklady, telefony a klíče od vozidel a byli jsme připraveni na kurz.

V 18:00 jsme byli téměř všichni, včetně druhého instruktora Josefa, a tak jsme začali. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. Dostali jsme vysílačky, mapy, busoly, mačety a lékárničku a vydali se směr bývalá kasárna. V polovině trasy jsme hledali na mapě, kde jsme. Dále jsme pokračovali ve skrytu lesa, abychom se k objektu dostali co možná nejméně nápadně. V průběhu přesunu se k nám přidali i 3 poslední opozdilci. Takže nás bylo konečných 17 lidí a 2 instruktoři.

Každá skupina měla přidělenou jinou část budovy. V té se měla zabydlet a provést její zabezpečení. Přesto, že venku bylo krásné teplo, tak v budově bylo jako v chladničce. Nanosil jsem si tedy pod karimatku větší množství olistěných větví, jako dodatečnou izolaci. Následně jsme rozdělali oheň. Nafasovali jsme jednodenní dávku vojáka US Army s tím, že jí máme na celý víkend a že je na nás, kdy si ji sníme. Po zkušenosti z předchozího kurzu, jsem tomu nevěřil a hned jsem snědl hlavní jídlo a zbytek si nechal na ráno. Následně nám bylo řečeno, ať držíme hlídky ve dvojicích. Vyšla na mě hlídka od 22:00 do 24:00. Doufal jsem, že se tak budu moct pěkně vyspat. Byla jasná bezměsíčná noc a díky absenci světelného smogu bylo nebe poseté spoustou hvězd. Dlouho jsem neviděl takovou nádheru. Čas, kdy jsem měl hlídku, utekl poměrně rychle. O půlnoci jsem zalezl do spacáku a těšil se, jak se vyspím. Nějak mi to ale nešlo. Přesto, že se mi leželo pohodlně a ani mi nebyla zima, tak jsem se většinu noci převaloval z boku na bok.

Předpokládal jsem, že program dne bude začínat v 7:00 a tak jsem si budíka nařídil na 6:30. Po probdělé noci, jsem byl rád, když budík konečně zazvonil. Zabalil jsem si věci a šel se ohřát k ohni. V 7:00 se v kasárnách objevil Amar s Josefem a vyhlásili budíček. Dostali jsme asi půl hodiny na snídani. Snažil jsem se sníst, co to šlo, ale moc jsem toho do sebe nedostal. První, co nás v sobotu čekalo, bylo prohledání celého objektu kasáren, hledání a shromažďování užitečných věcí. Následovala práce s mapou, rozdělávání ohně pomocí různých způsobů a téma mrtvé schránky, ve které jsme nakonec našli další suroviny k jídlu: rýži, mouku, čočku, fazole a sůl. Potom jsme měli hodinu na to, abychom si udělali oběd. Nejprve jsme si museli postavit provizorní kamna, na kterých jsme si uvařili rýži s čočkou. Z mouky a vody jsme udělali těsto, které jsme opékali na druhém ohništi. Přesto, že toho nebylo mnoho, tak to byl docela výživný oběd.

Po obědě nás čekalo hledání jedlých stromů, sestavení evakuačního plánu, prezentace filtrů na vodu, stavba pastí na lov a představení benzinových vařičů. Potom jsme šli udělat mrtvou schránku a sbírat byliny na čaj. V pozdním odpoledni jsme dostali hodinu na to, abychom si udělali večeři. Tím měli být fazole s rýží. Přesto, že se fazole máčely ve vodě již od oběda, tak ne a ne změknout. Nakonec jsme je snědli, ale všichni jsme se shodli na tom, že oběd byl lepší. Po večeři jsme začali vyrábět provizorní zbraně, u kterých jsme potom předváděli jejich funkčnost. To již byla tma. Na některých účastnících byla již v průběhu odpoledne vidět únava, a tak nám Amar, řekl, že pro dnešek končíme, ať si hlavně odpočineme a že nemusíme držet hlídky. To bylo dost podezřelé. Zvláště proto, že nám instruktoři několikrát zdůrazňovali, že musíme mít únikovou cestu z našeho útočiště a odpoledne jsme hledali místo na kterém se v případě evakuace sejdeme. Takže bylo jasné, že v noci bude přepadovka. Zalezl jsem tedy hned do spacáku a snažil se toho co nejvíc naspat. Bylo ale brzy, a tak jsem jen ležel. Kolem desáté bylo slyšet, že venku začíná pršet. Všichni kolegové, kteří do té doby seděli u ohně, byli během chvilky ve spacákách. Ve mně ale začala kvasit kombinace čočky a fazolí, a tak jsem musel ze spacáku ven a chtě nechtě jsem musel na déšť. Když jsem se za 10 minut vrátil, byl jsem turch. Sundal jsem mikinu a v mokrých kalhotách a tričku zalezl do spacáku. Téměř okamžitě jsem usnul. Zbudil mě až budík, kterého jsem si nařídil na 7:00. K mému překvapení byly kalhoty i tričko úplně suché.

Teprve nyní mi došlo, že se noční bojovka nekonala. Venku bylo po dešti a ráno bylo zahalené do mlhy. Kolem 7:30 s v kasárnách objevil Amar s Josefem a vzbudili ty, co ještě spali. Rozdělali jsme oheň a uvařili bylinkový čaj v PET lahvi. Potom, co jsme se nasnídali, následovalo několik teoretických bloků. První, co nás čekalo, byly různé zdroje energie. Po nich přišly na řadu ochranné pomůcky. Dále první pomoc a vybavení lékárničky. A nakonec krabička poslední záchrany a evakuační zavazadlo.

Následně jsme odevzdali nafasovaný materiál a proběhlo tradiční zhodnocení kurzu. Nejprve ze strany instruktorů a poté z pohledu každého účastníka. Načež jsme dostali účastnický certifikát a slevové kupony na různé tematické zboží. Pěšky jsme se přesunuli zpět k penzionu Pleš, kde nám byli navráceny telefony, doklady a klíče od vozidel. Rozloučili jsme se a vydali se každý svou cestou. Kurz tak skončil chvilku před polednem.

Cestou domů jsem přemýšlel, jaké to bylo, jestli to mnělo smysl a co mi tento kurz vlastně dal. Na kurz jsem jel poměrně dobře připravený, protože většinu vědomostí z kurzu Outdoor survival 1, jsem v průběhu léta poctivě trénoval. Myslel jsem si, že tyto dva kurzy budou v podstatě stejné, jen každý bude probíhat v jiném prostředí. Kurz byl hodně pohodový, velký díl na tom mělo počasí, které i tentokrát bylo perfektní, ale určitě i skupina lidí, která se na kurzu sešla, k pocitu pohody hodně přispěla. Nikdo se nehroutil, neřešil blbosti a nechtěl vzdát. Všichni dělali to, co měli. Prostě bezva parta lidí, která přijela s cílem něco se naučit. Na kurzu Urban survival se mnohem méně chodí a celý se odehrává v prostoru kasáren anebo v přilehlém okolí. Takže žádný celodenní pochod. Určitě mělo smysl tento kurz absolvovat, protože přesto, že některé věci byly stejné, hlavně ty teoretické, jako filtry, rozdělání ohně, KPZ, lékárnička a evakuační zavazadlo, tak vše ostatní bylo nové a velmi zajímavé a poučné. Ale i u toho, co jsem již slyšel, jsem si nějaké informace doplnil.

Rozhodně se nedá říct, že by kurz Outdoor survival 1 a Urban survival byly stejné, jen napasované na jiné prostředí. Koncepce obou kurzů je zcela jiná. Na Outdoor survivalu 1 se pracuje v 2-3členné skupině. Na Urban survivalu spolupracuje po celou dobu celá 9členná skupina. Na jednom kurzu jste neustále v pohybu. Na druhém kurzu, jste vázáni na jedno místo. V přírodě máte méně jídla. Ve městě ho máte relativní dostatek. V přírodě vaříte na klasickém ohni. Ve městě si nejprve musíte postavit kamna. V přírodě jste spíše sběrači. Ve městě jste i lovci. Na obou kurzech je velké množství informací, s tím, že v přírodě jich je více praktických, tedy takových, které rovnou používáte. Ve městě je pak zase hodně teoretických informací, tedy takových, které si musíte zapamatovat nebo zapsat. Jedna z mála věcí, které mají oba kurzy společné je, že na nich není moc prostoru pro odpočinek. Prostě pořád něco děláte anebo alespoň musíte vnímat to, co vám instruktoři vysvětlují.

Několik důležitých informací, které by měli všichni, kteří se rozhodnou tento kurz absolvovat vědět:

1/ Pokud máte cukrovku, konzultujte vhodnost absolvování tohoto kurzu s instruktory.

2/ Jeďte na kurz pokud možno odpočatí a vyspalí, protože tam se vám to nepovede.

3/ Zabalte si s sebou jen těch osm věcí, které jsou na seznamu. Nedělejte si to zbytečně lehčí tím, že byste si vzali třeba kartáček na zuby nebo oblečení na převlečení.

4/ V prostoru kasáren je možnost si kdykoli doplnit vodu.

5/ Pozorně poslouchejte a dělejte to, co vám instruktoři říkají. Většinou se to vyplatí.

6/ Nechte si ve vozidle trochu jídla, které sníte před odjezdem domů. Váš návrat tak bude bezpečnější.

Vojta